Cca dva roky starý a  zajímavý rozhovor s paní Adriana Craig, rodaččce z Českobudějovicka žíjící přes 18let v Japonsku. Věnuje se ikebaně, kaligrafii a iaidó pod ZNIR (Zen Nihon Iaido Renmei). Celý rozhovor a i série fotografií jsou na odkazu níže.

Adriana Craig: Získat respekt Japonců je velice těžké

Zdroj: https://www.denik.cz/jihocesky-kraj/adriana-craig-ziskat-respekt-japoncu-je-velice-tezke-20160226-i5io.html

Zde je část z rozhovoru týkající se iaidó.

Máte ale ráda i bojové umění…
Ano, další z mých lásek je samosebou tradiční japonské bojové umění iaido. Kdybych měla vysvětlit, co vlastně iaido je, tak jednoduše řečeno je to cesta duševní rovnováhy a okamžité reakce. Již tasení meče z pochvy je bojovou reakcí na okolnosti a kdekoliv jste v daný moment, jste schopen bezprostředně a adekvátně reagovat na danou situaci. Tasením meče se útok blokuje, odráží, nebo rovnou eliminuje samotný protivník. Trénink Iaida vyžaduje duševní klid a maximální soustředění. Iaido není jen trénování technik, ale je to i způsob dýchání, ovládání těla, trpělivosti a udržování si pozornosti, klidu, rozvahy…

Iaido mne naučilo se ovládat v těžkých situacích a pomohlo mi, abych si dokázala udržet svou mysl v maximální rovnováze.
Získáváte ocenění i v této oblasti…

V říjnu roku 2010 jsem reprezentovala Kanto prefekturu ve 4. danu a vyhrála zlato, a tím se stala šampionkou Japonska, což byl obrovský úspěch. Do závodu mě nominovala japonská asociace iaida. Rok předtím jsem získala stříbro, když jsem se účastnila poprvé celojaponských závodů v Osace. Předtím jsem se ale musela umístit během roku třikrát do třetího místa na závodech v Tokiu a Saitamě. V říjnu 2010 jsem složila zkoušky na 5. dan.

Ale ptala jste se na první začátky. Nebudu předstírat, že to byla procházka růžovou zahradou, hlavně v bojovém umění na vás nikdo nebere žádné ohledy. Žádné začátky nejsou lehké a ani mé nebyly, jelikož abych byla respektována ve všech oborech, které jsem studovala, musela jsem dokázat, že to myslím vážně a musely za mne mluvit výsledky.

V sobotu (13.10.2018) proběhlo v Praze jednodenní cvičení kendó s delegací japonských učitelů. V delegaci vedené panem Jumurou (8.dan kendó hanši) se nacházeli 3 držitelé 8.danu, 9 držitelů 7.danu a dva držitelé 6.danu (dva z učitelů byly ženy se 7.danem a zbytek byli muži). Sjelo se odhadem 40 kendistů v drtivé většině z Čech a Moravy. Několik jednotlivců dorazilo i z Německa (Lipsko), Slovenska, Francie a také několik Japonců aktuálně žijících v ČR. Dopolední část akce započala přednáškou o Juko datocu (platný zásah – podmínky k dosažení platného zásahu) od pana učitele Jomury. Pan Jomura sdělil a ukázal několik zajímavých věcí. Mě zaujaly nejvíc dvě – způsob jakým při seku používal zápěstí, což dle něj vede k „ostrosti seku“ ( akcelerující pohyb meče ) a sdělení, že my v Evropě dle statistik platných technik z mistrovských soutěží, bychom se měli více učit a používat obranné techniky (suriage / kaeši waza atd.). Daleko více než v Japonsku se v Evropě skóruje útočnými technikami (šikake waza) než obrannými (ódži waza). Pak následovalo ZNKR Seitei iaidó enbu pana Gondy a také enbu kendó kata jiných dvou učitelů. Dopolední část završil výklad jednotlivých kendókata s tači od pana učitele Jomury. Při jejich cvičení jsem měl to štěstí, že jsem dostal velmi mnoho připomínek a podrobností k provedení kendókata od pana učitele Takanajagiho, který se víceméně po celou dobu cvičení věnoval naší dvojici (mně a Petru Koubkovi z Jikishin Praha). Svým klidným a trpělivým projevem, tak podpořil zájem o kendókata.

Během odpolední přestávky se mi naskytla možnost chvilku hovořit se sensejem Gondou a ještě jedním učitelem, který když viděl, že do futrálu dávám bokutó s plastovou sajou se přišel zeptat anglicky, jestli cvičím iaidó a jaký mám stupeň. Po chvíli přivedl senseje Gondu a ten se se zájmem vyptával, co cvičím a kde a s kým. Po té, co jsem mu řekl, že sempai u nás v dódžó je žák pana Harady Kazuhira z Jamagaty, tak se vyptával, jestli tam jezdíme, co s námi pan Harada cvičí. Jsem mu popsal situaci, že někteří lidé z dódžó tam jezdí, já ne a že jezdí i pan Harada sem a vždy udělá hodně keikó s námi. Také, že cvičíme hodně kihon s panem Haradou a převážně waza ze Seitei iai, že pan Harada klade důraz na silnou práci nohou a boků a uvolněnost vršku těla. Přišlo mi, že pány učitele odpověď uspokojila a po několika málo dalších otázkách, pak pan Gonda řekl, že si myslí, že cvičení iaidó a kendó je dobrý způsob a že mám v tom pokračovat/vydržet.

První část odpolední části byla zaměřena na praktické pochopení Juko datocu a cvičení rozhodčích. Byly prováděny cvičné zápasy v kendó a nad děním v zápasišti a provedenými technikami učitelé s námi vedli výklad a diskuzi. Učitelé přerušovali zápas a ptali se všech, zda by ippon uznali či ne. Případně chtěli vědět proč ne, či proč jo. A případně dali svůj pohled/názor. Tímto způsobem se nás snažili přinutit pozorně sledovat dění v zápase a rozpoznávat Juko datocu. Tuto část vedl pan učitel Noguči 8.dan hanši kendó a občas ho doplňoval pan učitel Jumura.

Druhá část odpoledne začala cvičením jednotlivých waza od útoků na koté, men, dó v různých provedeních, až po drily nácviku technik s hiki, suriage, učiotoši technikami – Např. men hiki men/kote/do a hned, jakmile se pohybem vzad vytvoří vzdálenost pro útok, tak soupeř útočí na naše koté/men a my provádíme obrannou wazu (kote suriage men, men suriage men, kote učiotoši men, kote učiotoši kote men) a dopředu na dalšího partnera. Vše souvisle a postupně na 4-5 partnerů v řadě za sebou.

Poslední část bylo džigeiko s učiteli – odhadem asi 60-90 minut. Stihnul jsem cvičení se sedmi nebo osmi učiteli. Po chvilce zápasení, kdy učitelé prohlédli mé kendó nízké úrovně, tak se džigeiko často změnilo v kakarigeiko. Kdy mě sensejové propustili dříve či později ve stavu aktuálního vyčerpání. Někdy učitel kakarigeikó na chvilku přerušil a proložil vysvětlováním a demonstrací, co chce, abych změnil a hned ukázal. Za to jsem byl velmi vděčen. Vesměs když to shrnu, tak chtěli u mě učitelé vidět pěkný energický útok na men s akcelerací pohybu a pořádným kiai, kterému předchází vyvinutý tlak pohybem vpřed (s případným rychlým přísunem zadní nohy) s lehkým odkloněním šinaje učitele ze středu a pak hrotem mířícím na něj a korektně vysokým nápřahem pro sek. Případně také místo pokusů o krytí při jejich útoku chtěli vidět můj rychlý útok na men. Rád bych na okraj zmínil, že jsem se tohoto vřelejšího a pro mě efektivnějšího přístupu dočkal spíše u učitelů s nižšími stupni (Gonda a Kubó a učitelů z řad žen), cítil jsem, že opravdu mají zájem a snahu, abych se naučil/poučil ze setkání – měl jsem podobný pocit, jako když učí iaidó pan Harada, cítil jsem přísnost, ale vřelost a zájem. U ostatních učitelů, se kterými jsem cvičil, jsem měl pocit, že jsou formálnější, přísnější, tvrdší, ale i tak stručně dali najevo, co mám zlepšit – vytvoření tlaku, korektní výši nápřahu a energický útok na men. Všem jsem za to vděčen.

Na závěr při nástupu měl pan učitel Jomura kratší proslov, kdy sdělil obecně všem, že nám nechybí elán, rád přijede opět a že bychom se měli v našem kendó zbavovat nepotřebných a zbytečných pohybů, jako příklad zmínil pohyb meče nahoru po zasazení úderu na men. Toto nedělat a zbavit se toho. Celý den slova učitelů překládal prezident České federace kendó Jindřich Zielgelheim ze Sandómonu Praha.

Večer ještě byla možnost jít do restaurace s učiteli, na kterou Jindra Ziegelheim vyzýval účast, ale jelikož jsem měl už koupený lístek na autobus do Budějc, tak jsem toho nevyužil a do odjezdu busu cestou na Smíchov zchladil tělo a ruce několika pivkama. Bylo to příjemné završení pěkně prožitého dne. Kůže na nohách vydržela neprasknout celý den, snad znamení, že v poslední době cvičívám kendó pravidelněji a tělo si na to už začíná zvykat. Díky za to kolegům v budějckém Kusanagikai.

Výprava delegace japonských učitelů a jejich doprovodu

	Masahito	Yumura	Hanshi	8	76	湯村　正仁	鳥取県	関空
	Katsuoki	Numata				沼田　勝意	東京都	成田
	Shinichiro	Noguchi	Hanshi	8	68	野口慎一郎	熊本県	福岡
	Yasuko	Noguchi				野口   泰子		福岡
	Koetsu	Sone	Kyoshi	8	69	曽根　孝悦	宮城県	成田
	Ｒｙｏｋｏ	Ｈｏｓｈｉｋａｗａ				星川　陵子		成田
	Yorihiko	Maeno	Renshi	7	78	前野　賴彦	大阪府	関空
	Etsuko	Maeno				前野　悦子		成田
	Kemji	Takemae			74	竹前　健治	長野県	成田
	Ｔａｋａｎｏｒｉ	Ｇｏｎｄａ	Renshi	6	69	権田　孝徳	東京都	成田
	Shigemi	Matani	Kyoshi	7	70	眞谷繁美	茨城県	成田
	Shiro	Shiina	Kyoshi	7	68	椎名　士郎	茨城県	成田
	Ｋａｚｕｈｉｓａ	Ｉｎｏｕｅ	Kyoshi	7	70	井上　一久	愛知県	中部
	Ｎｏｂｕｋａｚｕ	Ｙｏｎｅｄａ	Kyoshi	7	66	米田　順計	兵庫県	関空
	Ｓｈｉｇｅｒｕ	Ｔａｋａｙａｎａｇｉ	Kyoshi	7	65	高栁    繁	大阪府	関空
	Yoko	Okamoto	Renshi	7	66	岡本洋子	兵庫県	関空
	Taka	Adachi	Kyoshi	7	54	足立多佳	大阪府	関空
	Ｙｕｍｉｋｏ	Ｙａｓｕｄａ	Renshi	6	55	安田由美子	奈良県	関空

Společné foto na závěr akce. Foto pochází od Kacubó Kenrinkai (zdroj. https://www.facebook.com/Kacubo/photos/a.10156121085535249/10161046936635249/?type=3&theater).

 

 

 

 

 

Akce se mi velmi líbila, spoustu věcí ke zlepšení jsem si odnesl. Níže je několik mých fotek z enbu na pořízení více fotek z různých částí cvičení nebyl čas nebo prostor.
Briza

Takanoru Gonda ukazuje svojí Mae waza školy ZNKR Seitei iaidó

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Fotka skupiny japonských učitelů před cvičením

 

 

 

 

 

 

 

Učitelé předvádí Nihon kendó kata (myslím, že to jsou páni učitelé Sone a Noguči)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tady je ke stažení pdf s naskenovanými dvěma listy informacemi, které pan učitel Jumura měl pro nás připravené ke své přednásce o Juko Datocu.

20181012_PrahaKendoSJapDelegaci_prednaska_JukoDatocu

Na blogu kenshi247.net je publikován anglický článek autora George McCall s názvem „27 teachings from past masters“ https://kenshi247.net/blog/2018/10/02/27-teachings-from-past-masters/ : Jedná se o 27 rad/poznámek/vysvětlení od velikánů kendó jako je Naitó Takaharu, Takano Sasaburó, and Nakajama Hakudó.

Níže jsem se pokusil přeložit z angličtiny do češtiny 12 vysvětlení od Nakajamy Hakudó ke kendó, který byl nejenom stvořitelem školy iaidó, které se v Kokki dódžó věnujeme – Musó šinden rjú, ale také představitelem a dědicem jedné linie školy kendžucu Šindó Munen rjú, učitelem kendó a tvůrcem školy džódó pojmenované Nakajama no džó. V iaidó, kendó a džódó držel titul hanši od organizace Nippon Butókukai a byl přezdíván „Bůh kendó“. Více o něm v článku od Jeffrey Karinja na https://kenshi247.net/blog/2011/02/14/a-lineage-all-but-forgotten-the-yushinkan-nakayama-hakudo/

———————
Dvanáct oblastí pro studium kendó – Nakayama Hakudo (1872-1958)

1. Lidé, kteří dělají kendó, musí znát nejen sebe, ale i druhé. Je nemožné zvítězit, aniž byste pochopili silné stránky svého soupeře. Také znalost jiných slabých míst, ale nepochopení vlastních, je cesta k porážce.

2. Bez ohledu na to, jaký druh šugjó (zdokonalování se výcvikem) děláte, je důležité se učit nejen od těch s dovednostmi, ale také od těch, kteří jsou nekvalifikovaní. To je základní princip šugjó. Pokud však nemůžete (pravdivě) poměřovat svou schopnost čelit takovému soupeři, nebude to mít za následek zlepšení.

3. Lidé jsou ovládáni svou povahou. Když srovnáváme schopnost kendó mezi lidmi, skutečné vítězství nebo porážka spočívá v duchu; v důsledku toho dosahování nejvyšších extrémů kendó spočívá ve schopnosti leštit/zdokonalovat mysl a ducha a nikoliv pouze v technických schopnostech.

4. „Nejvyššími extrémy“ myslím dokonalost cesty (kendó). Konečným „cílem“ nebo „ideálem“ kendó je stát se upřímným člověkem.

5. Za technickou schopností se nachází „išindenšin“ (neverbální komunikace, tiché porozumění), něco, co nemůže být vyjádřeno mluveným nebo psaným jazykem. Pouze mezi lidmi, kteří měli stejné zkušenosti nebo rozlišují stejné věci, se zdá, že se tento tajemný typ komunikace objevuje a to je tím, že lidé dosahují vzájemného porozumění.

6. Jakékoliv umění je to, že se učíte, uskutečňuje se to jen prostřednictvím srdce a ne pomocí technických schopností, kde může být dosaženo mistrovství. Prostřednictvím srdce existuje opravdová nádhera života.

7. Srdce kendó se nachází v konfrontaci mezi dvěma lidmi, spojení mezi vámi a druhými. Takže po konfrontaci byste se měli vrátit do přátelského stavu a zapomenout, co se stalo během vašeho boje. V Zenu je toto dokonalou povahou věcí.

8. Pokud myslíte na zásahy, budete zmateni. Pokud nemyslíte na zásahy, budete také zmateni. Skutečné vítězství se nachází právě tehdy, když jste klidní a nemyslíte na to, že jste udeřili nebo jste udeřeni. Údery při zmatení jsou zbytečné.

9. Vítězství se nenachází v nás, spíše se nachází v otevření (slabosti) druhých. Porážka se nenachází v dovednosti vašeho soupeře, spíše v otevřeních, která ukazuješ.

10. Myšlenka vítězství nebo porážky musí být nejprve odstraněna z vašich myšlenek, než budete schopni vnímat správně; proto čím víc vstoupíte do vítězství, tím menší šance, že mu budete na dosah. V důsledku toho, pokud zapomenete na vítězství, vítězství přijde přirozeně.

11. Jelikož cesta šugjó nikdy nekončí, není možné pochopit všechno. Protože je pro juniory (kohai) snadné dohnat jejich seniory (sempai), je pro seniory mimořádně obtížné zůstat před juniory. „Bát se příští generace“ je moudrý výrok.
(tj. sempai musí pracovat velmi tvrdě, aby zůstal vpředu!)

12. Chcete-li dosáhnout hlubokého pochopení cesty, musíte ukázat laskavost vůči všemu. Živé věci, předměty, rostliny, samozřejmě kolegy, se vším kolem nás by se mělo zacházet s laskavostí a respektem. Tímto způsobem se všechno kolem nás stane naším podporovatelem.
———————

Dle mého porozumění poodhaluje tento text Nakajamův vztah a jím chápané souvislosti ke cvičení kendó ( jako proces pro zdokonalení svojí osobnosti), nebo alespoň odkaz ostatním, jak by to mělo být jeho očima.
Briza

Velmi pěkné iaidó enbu japonských učitelů s 8.danem. Nalevo pan učitel ukazuje 4 kata Musó šinden rjú a 1 kata ZNKR Seitei iai, napravo pan učitel ukazuje 5 kata Musó džikiden rjú.

【居合道範士八段】模範演武　Iaido 8th dan Demonstration model

Pozdravy z Japonska

Zdravím celé Kokki dojo a všechny v ČR. Už je tomu týden, co jsem vystoupil v Naritě z letadla a pozemní dopravou pokračoval do Yamagaty za panem Haradou.

Momentálně mám za sebou pět tréninků s panem Haradou. Každý trénink byl jiný. Jezdím s ním do dojo, kde iaidó vyučuje, což je Yamagata, Nakayama a Yamanobe. V Yamagatě je skupina složena z mladých lidí a panuje zde velmi dobrá atmosféra. Zde byl nejvyšší stupeň 3.Dan. V Nakayamě se sešlo naopak asi sedm pánů s vysokými stupni a trénink byl veden, řekněme seriózně a se vší vážností. S mladými iaidóka si pan Harada trénink vyloženě užíval. Je krásné být u toho a sledovat, jak pan Harada mění vážnost a vtípky. To samé ukazuje při cvičení iaidó v katách. Velký tlak na soupeře a oddělení částí útočných, bojových a částí nebojových. Tréninky nejsou tak intenzivní jako v Budějovicích, to se nám pan Harada věnoval na 120%. Tedy jak pro koho :-). Zde se mi pan Harada také velmi věnuje a začínám cítit stehna. Domluvili jsme se na jednom tréninku denně. I podle pana Harady je to rozumné. Osobně je to moc příjemné. Přes den si nové informace trochu uspořádám v hlavě a večer jsem schopen přijímat nové věci. Hlavní téma tréninků je tlak na soupeře. Pan Harada z 50% kata stojí proti mně a dělá mi kasóteki. Začínám to chápat a vstřebávat. Jen si tento pocit ještě nedovedu navodit uměle.

Jeden trénink byl speciální. Konal se v krásném dojo v Yamanobe, kde se sešli iaidóka z Yamagaty a provádělo se enbu. Skupina asi 10 iaidistů se připravovala na závody. Byl jsem přiřazen ke 4. Danům. Enbu předváděli skupiny po 2-3 lidí rozděleni po stupních 4. Dan, 5. Dan a 6. Dan. Pánové se 7. dany pozorovali enbu a pan Harada s dalším senseiem 8. Dan, byli na pozicích Shinpan a po každém enbu řekli své připomínky. Byl jsem trochu nervózní, ale bylo to velmi příjemné cvičení a mám z toho velmi silný dojem.

Musím poděkovat panu Haradovi, Hotta sanovi a všem zde v Yamagatě, kteří se o mě starají. Všichni jsou moc přátelští a laskaví.

S pozdravem Vašek Máša