Hanami Lehrgang 2016 v Brunšviku
Akce, Galerie, iaidó, korjú, Muso šinden rjú, ZNKR Seitei iai Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hanami Lehrgang 2016 v BrunšvikuNěměčtí iaidisté již několik let koncem dubna pořádají akci Hanami Lehrgang ( Hanami 花見 je japonský svátek, kdy se lidé těší z rozkvetlých třešní (sakura) nebo švestek (ume) , Lehrgang je německy „vzdělávací kurz“). Je pořádán každý rok na různých místech Německa a mimo učební seminář je tam možno skládat zkoušky na 1.-3.dan iaidó. Seminář obvykle vedou něměčtí učitelé s 5. až 7.danem. Letos byl pořádán v Brunšviku (Braunschsweig ) v Dolním Sasku. Myslím si, že seminář je navštěvován jen iaidisty z Německa. Cizinci jsou výjímkou. Jelikož v Čechách se nedá skládat na 3.dan zkouška a na Slovensko jsme jet nechtěli z různých důvodů, tak padla volba jet na Hanami Lehrgang. Z Kokki dódžó jsme jeli dva (já a Jarda Adam) a v Brunšviku se k nám připojil ještě Patrik Orth ze zlínského Tenšin dódžó, také s cílem složení zkoušky a zlepšení svého iaidó jako my. Patrik byl vlastně iniciátorem výpravy na tuhle akci.
Hanami v parku Micuike, město Jokohama v Japonsku, Zdroj obrázku: http://www.dannychoo.com/en/post/1423/Mitsuike+Park.html
Seminář byl naplánován dle rozpisu velmi stroze pohledem našich zkušeností z jiných zkouškových seminářů. Sobota odpoledne 4 hodiny cvičení iaidó, pak hned zkoušky před pětičlenou komisí učitelů a v nedělní části 3 hodinové cvičení iaidó. Sobotní části semináře se zůčastnilo cca 60 lidí z toho 12 mělo v plánu skládat zkoušky (4 lidé na první dan, 3 lidé na druhý dan a 5 lidí na třetí dan). Byli jsme jediní cizinci. Lidé byli rozděleni do čtyř skupin (skupina lidí připravujících se na zkoušky a tři skupiny dle stupňů). O výuku nebo pomoc při výuce se staralo hned několik učitelů paní Sylvia Ordynsky (7.dan iaido) a Rudi Müller (6.dan iaidó, Aikikai Bamberg e.V.), Peter Röder (6.dan iaidó), Henry Schubert (6.dan iaido). S asistencí jim pomáhali ještě pánové Wim van Mourik (5.dan iaidó, Hakushinkai Berlin) a Peter Kern (5.dan iaidó, Aitokan Bad Homburg). Všechny skupiny se věnovali ZNKR Seitei iaidó. Naší „zkouškovou skupinu“ měl na starosti Henry Schubert. Věnovali jsme se Reihó a postupně kata ke zkouškám (seznam požadovaných 5 kata na každý stupeň přinesl Henry Schubert sebou – na 3.dan to byly Mae, Ukenagaši, Morotecuki, Sanpógiri a Sógiri). Velmi intenzivně vysvětlil hlavní body, zacvičil danou kata a ukázal, co nedělat. Výklad i demonstrace byla perfektní a co navíc, vždy procvičovanou kata shlédnul u každého a konkrétně mu opravoval chyby, či podněcoval ke zlepšení – efektivní a potřebné – přesně to, co člověk potřebuje před zkouškama slyšet pro svůj rozvoj. Celkově to byly intenzivní 4 hodiny strávené přípravou na složení zkoušek a zaměřené na tento výsledek. Z vedlejších „nezkouškových skupin“ ve výkladu často zněla jména učitelů Sagawa, Furuiči, Išidó, ale obsah jsem nesledoval. V pauze mezi cvičeními za námi přišel pan učitel Kern – si popovídat, seznámit se a laskavě i přátelsky nám dával rady. Zkoušky pak proběhly rychle, důstojně a s dobrým koncem pro nás.
Nedělní část cvičení proběhla ve čtyřech skupinách (do 1.danu se Sylvií Ordynsky), zbytek lidí cvičili korjú ve skupinách dle svých rjúha (Musó šinden rjú (linie pod Furuiči sensejem) vyučoval Rudi Müller, Musó šinden rjú (linie pod Išidó sensejem) vyučoval Peter Röder, Musó džikiden rjú vyučoval Henry Schubert). Přítomni byli také lidé cvičící Šinkage rjú, ti si cvičili sami ve skupině Henryho Schuberta. S Patrikem jsme se připojili ke skupině Rudiho Müllera. Cvičilo a vysvětlovalo se Reihó, Injóšintai, Seičutó a pak ZNKR Ukenagaši. Kata se cvičili také ve dvojicích s bokutó pro lepší pochopení souvislostí. Výklad a způsoby v kata byly velmi podobné jako cvičíme v Kokki dódžó. Jejich Musó šinden mi přišlo velmi blízké. Několik skutečností jsem si ujasnil a opravil, za to jsem velmi rád. Učitelé Müller, van Mourik a Kern se velmi snažili nás učit, přispěchali s konkrétní radou v angličtině, někdy přísně, ale vřele se snažili pomoci.
Na závěr bych rád zmínil, že němečtí iaidisté byli velmi přátelští, učitelé obzvlášť. Téměř každý z učitelů sám za námi přišel zeptat se, odkud jsme, co, kde a pod kým a z jaké linie učitelů cvičíme, jestli se nám tam líbí, jsme spokojeni a kdyby jsme něco potřebovali, tak ať neváháme jim ihned dát vědět. Starali se o to, jestli rozumíme výkladu a vždy buď sami nám anglicky sdělovali informace nebo nám přidělili tlumočníka do angličtiny (někoho z účastníků semináře). Při zkouškách vás nikdo nestresuje ba naopak, snaží se vás uklidnit. Před naším odjezdem jsme šli jednotlivým učitelům poděkovat za výuku, též byli velmi přátelští a nabízeli další možnosti iaidó setkání, popřáli pevné zdraví a štastnou cestu domů. Osobně se mi seminář velmi líbil a mohu ho vřele doporučit. Například ve srovnání s podobnou květnovou akcí lidí z Šinbukanu Slovensko, kterou jsem v minulosti dvakrát navštívil, vím, že raději budu hledat případný seminář opět v Německu. Hanami Lehrgang je mýma očima organizačně velmi dobře zvládnutá akce, cenově dostupná (30 Eur za seminář po EKF slevě), obsahuje intenzivní cvičení s různými učiteli, je možno vidět jejich iaidó a i obsah semináře je rozmanitější. Model semináře a hlavně velká snaha učitele Henryho Schuberta pomoci každému v poslední přípravě na zkoušky mi ukázalo, jak to pěkně může fungovat – je to vlastně jen o lidech.
Těch rozkvetlých třešní jsem cestou viděl mnoho – v Brunšviku, Budějcích i Drážďanech – kouzlo jara oko potěší a svátek to byl pro nás, že jsme do Brunšviku mohli jet. Díky za to našim rodinám.
Petr Březina (Kokki dódžó)
Fotografie od Jardy Adama:
Nedělní část semináře – cvičení ZNKR Seitei iai a korjú ve skupinách
Pohled na halu v Brunšviku, kde se seminář odehrával
My čeští učastníci zájezdu po sobotním části akce
Historická parní lokomotiva vystavená před vlakovým hlavním nádražím v Brunšviku
Fotky od Patrika Ortha – město, seminář:
