Historie, Překlady z jiných webůKomentáře nejsou povolené u textu s názvem Slova hlavního instruktora Džigoró Kana – plakáty s jeho citacema vztažených k džúdó a budó
Ahoj, v říjnu 2017 Kódókan Institut v Tokiu připravil události vztažené k oslavě narození Džigoró Kana. Jednou z věcí byla výstava plakátů fotek a hesel/ideí Kana ve 2.patře v Kódókanu.
Výstava měla název „Slova hlavního instruktora Džigoró Kana“ (Words of Kano Jigoro Shihan). Našel jsem pdf s jednotlivými plakáty, které zřejmě Kódókan vydal jako brožuru. Texty z japonštiny do angličtiny přeložil americký džúdista Lance Gatling z Embassy judo club Tokio.
Jednotlivé ideje by mohly zajímat ty, co se věnují cvičení moderních budó. Jejich filozofie se Kanovými ideály nechávala ovlivňovat v době po 2. světové válce.
Plakáty s hesly jsou rozděleny tématicky do následujících kapitol: Cvičení džúdó v dódžó
Džúdó a život
Významy Velké Cesty „Džúdó“
Co je Seirjoku-Zenjó a Džita-Kjoei?
Jak žít
Učitelům džúdó
Závěr
Na letošním únorovém semináři rozhodčích kendó Evropské federace kendó v Bruselu byl nabídnut článek pana Močidy ( 1885-1974 – Kendó Hanši 10.dan) – zdroj obrázku je FCB stránky Evropské federace kendó. Níže je původní anglický překlad a též i český.
Poznámka: to co Japonci nazývají (kokoro 心) a v anglickém textu je přeloženo jako heart (česky srdce), tak je mezi Japonci myšleno spíše, jako to, co je schováno uvnitř člověka. Ne tělesný orgán, ale jeho mysl, ducha, pocity, nálady, postoje atd. Obecně v podobném významu to známe třeba z českého spojení „Dát do toho srdce.“. Proto v českém překladu použiji výraz myšlení-duch, zdá se mi to více vhodné pro pochopení textu.
Svědectví mistra Moriji Mochidy (Kendo Hanshi 10. dan)
V Kendo, dokud nedosáhneme 50 let, musíme studovat a procvičovat základy, dokud se nám zcela nezažijí.
V podstatě se zdá, že základy jsou to, co se naučíte a získáte během začátečnické fáze. To je obrovský omyl. Vzhledem k takovým myšlenkám se mnozí lidé učí základy jen tak, že je uloží do hlavy a více je necvičí. V mém případě trvalo 50 let, než jsem se naučil základy svým vlastním tělem.
Mé kendó vstoupilo do skutečného cvičení až po 50. roku věku. Teprve po tomto věku jsem mohl začít cvičit kendó pomocí svého myšlení-ducha.
Ve věku 60. let, vaše nohy a spodní část zad oslabují. Co může tuto slabost překonat, je myšlení-duch. Abych se stal silnějším, začal jsem cvičit myšlením-duchem.
Ve věku 70 let se vaše tělo stává slabší. Proto jsem se snažil, aby mé myšlení-duch bylo pevné (neochvějné, nepoddajné, nekolísavé). Pokud nenecháte své myšlení-ducha kolísat, je to myšlení-duch soupeře, které se odráží ve vašem. Snažil jsem se udržet mé myšlení-ducha klidné a nedovolím mu kolísat.
Ve věku 80 let mé myšlení-duch už nekolísalo. Ale přesto někdy do mé mysli pronikají nějaké neužitečné myšlenky. Nyní se snažím nenechat tyto slabé myšlenky proniknout do mého myšlení-ducha.
—————— Testimony of the Master Moriji Mochida (Kendo Hanshi 10th dan)
In Kendo, until we reach the age of 50, we must study and practice the basics until we digest them completely. It is basically bellived that the basics are what you learn and acquire during the beginner stage. This is a huge mistake. Due to a thought like this, many people learn the basics only by filing them in their heads and do not practice them anymore. In my case, it took 50 years to learn the basics with my own body My Kendo entered the stage of real practice only after the age of 50. It was only after that age that I could start practicing Kendo using my heart.
At the age of 60, your legs and the lower back become weak. What can overcome this weakness is the heart. In order to make myself stronger, I started practicing with the heart.
At the age of 70, your whole body becomes weaker. So I started trying to make my heart immovable. If you do not let your heart move, it is the heart of the opponent that is reflected on your own. I tried to keep my heart calm and not let it move.
At the age of 80, my heart did not move anymore. But still, sometimes, some idle thoughts penetrate my mind. Now, I’m not trying to let these little thoughts penetrate my heart.
————————————————
Zde je několik videí, kde je zachycen pan Močida při jeho cvičení: https://www.youtube.com/watch?v=_XHSZ-sLG3I https://www.youtube.com/watch?v=IuI_SambVVk
Briza
V předminulém týdnu se v Kjótu v Japonsku konalo Kjótó taikai (114. ročník) – 3.denní událost Celojaponské federace kendó s množstvím zápasů kendó, zkoušek na 8.dan v džódó, iaidó, kendó a ukázek cvičení učitelů různých starých škol boje.
22. října 2016 proběhl 51. Celojaponské mistrovství v iaidó ( 51th All-Japan Iaido Championships ), který se letos konal po 24 letech opět v Tokiu (v příštím roce to bude Hirošima). Zde je odkaz na anglický článek o turnaji http://www.kendo-world.com/wordpress/?p=2885 a několik videí.
Videa:
Hanshi 8 – dan Demonstration
OGURA Noburu (Tochigi) a ISHIDO Shizufumi (Kanagawa) https://youtu.be/3WkwFCXfCkQ
Ač se při cvičení iaidó (škol ZNKR Seitei iai, Musó šinden rjú) hodně klečí nebo pohybuje v kleče či ze sedu, je možné cvičit iaidó i s různými tělesnými postiženími. Například kata ZNKR Seitei iai oficiálně obsahují varianty kata a reihó, které je možné provádět pouze ve stoje ( pro kata Mae, Uširo, Ukenagaši, Cuka-ate a reihó Hadžime no tórei, Owari no tórei ). Má li člověk problém s koleny nebo kotníky, tak to není zásadní problém pro cvičení. Je možné „ve stoje“ také skládat i oficiální zkoušky pod hlavičkou České federace kendó nebo EKF (Evropské federace kendó). Zkouška na technický stupeň může být přiuzpůsobena tělesnému postižení.
Mám s tím malou zkušenost, obě moje kolena prodělala plastiku (náhradu) předního zkříženého vazu (úraz ze cvičení džúdó v minulosti). Cvičení iaidó v sedě a v kleče pomáhá hybnosti kolenou (nohy tím sílí, vazy v kolenou se cvičí, rozsah i uvolněnost pohybu se zvětšuje). Začátek byl složitější, postupně se stav zlepšoval, toť moje zkušenost. Je to jako vše ostatní, když se něco cvičí, tak se tomu tělo přiuzpůsobuje a zátěží se utužuje. Nicméně iaidó mohou cvičit a cvičí lidé, kteří mají skutečný tělesný hendikep. V následující částech textu se to pokusím ukázat.
V roce 2009 jsem viděl na semináři ve Villingenu (Německo) člověka z Itálie, který měl amputaci levé paže a obstojně cvičil ZNKR Seitei iai. Meč ovládal pouze pravou rukou, velmi dobře tasil, sekal, prováděl čiburi. Na saje (pochva meče) měl udělaný nástavec a byl sám schopen pěkně provést zasunutí čepele do pochvy. Jeho kata nebyla o nic horší ani lepší než u zbytku. Učitelé se nad jeho hendikepem nikterak nepozastavovali a ve cvičení mu opravovali podobné věci jako zbytku cvičících a přísní na něj byli také obdobně jako na ostatní.
Jak je vidno, forma cvičení se dá hendikepu přiuzpůsobit.
Zřejmě i v kendó bude podobná situace s možností cvičení přiuzpůsobit tělesnému hendikepu. To je vidno na videích s Henrym Smallsem z Havaje, který má amputované obě končetiny po úrazu v dětství:
Dalším příkladem byl Dr. Gordon Warner. Američan, jenž před 2.sv.válkou cvičil džúdó, kendó, iaidó v Kalifornii a v Japonsku. Během jeho služby v armádě (boj na ostrově Bougainville v Pacifiku během 2.sv. války) přišel o levou nohu pod kyčlí a po skončení války opět pokračoval ve cvičení kendó. Později získal od Celojaponské federace kendó stupně 7.dan kjóši kendó a 6.dan iaidó. Více info o tomto muži v anglickém článku článek http://kenshi247.net/blog/2009/08/07/gordon-warner/
Ze stejného článku pocházejí i fotografie Dr. Gordona Warnera níže.
Dr. Gordon Warner v kendó bógu
Další příklad video japonského chlapce (kendisty) bez pravé ruky:
PS: sice to nepatří do toho článku, ale chci to někam napsat. Na Kendo´ se setkávám s panem učitelem Saito´(6.dan) – 63 let, který je od našeho setkání stabilně velice laskavý jak jen to starší Japonec umí projevit. Také mě neustále školí v mém dýchání, seme a vůli vrhnout se celou bytostí do akce. Tento pán v padesáti a něco letech ochrnul díky mrtvici na celou pravou polovinu těla. Po návratu z nemocnice, kdy mu nedávali lékaři naději, začal nejdříve pomalu chodit, poté pomalu cvičit s bokuto´ techniky a postupem času se dostal do dnešního stadia, kdy pro něj takový zbrklý cucák jako já není skoro žádná výzva. Pro mě je toto jeden z nejlepších příběhů, který jsem zatím slyšel. V jeho postoji k životu není jediná známka sebelítosti či zatrpklosti. Potvrzuje to mé naděje, že síla lidského ducha je bezmezná a moc mysli daleko přesahuje naši tělesnou schránku.
Dalších příkladů z různých budó bude jistě více, jak je vidno možností, jak cvičit s postižením je velmi mnoho.
Proč vlastně dnes o tom všem tady píši? Na našem webu máme v sekci Kokki dódžó uvedeno: Dveře do našeho dojo jsou otevřeny. Ti kteří chtějí své úsilí připojit k našemu a sledovat cestu meče, i ti kdo jsou jednoduše zvědaví, jsou kdykoli vítáni. Cvičit či se jen podívat, může přijít jakýkoliv seriozní zájemce – mládež, muži a ženy bez omezení věku, osoby s tělesným postižením.
Kdyby někdo s tělesným postižením či vysokým věkem měl o cvičení iaidó u nás zájem, je zván. Máte-li ostych, překonejte jej prosím a neváhejte nás kontaktovat. Nalezneme vhodný způsob cvičení iaidó, aby pro vás bylo cvičení přínosem. Začít se dá kdykoli a posilovat svoje tělo, zlepšovat jeho ovládání a uklidňovat svoje myšlení také. Poplatky za cvičení u nás nejsou velké cca 500 Kč ročně (vše je poplatek za členství v Sokole Boršov, kde cvičíme).
Briza
