V neděli 30. května jsem se byl na závodech iaidó ve městě Fukushima – hlavním městě provincie Fukushima v severním Japonsku. Tentokrát pouze jako divák a doprovod týmu Nakayama machi dojo z provincie Yamagata.
Za náš tým startovali nakonec jen dva lidé a to slečna Sató (1.dan) a pan Shigehiro Harada (5.dan – mimochodem bratr pana učitele Harady), zbytek týmu pro zranění z kendó tréninku nemohl dost dobře závodit 🙂
Tím pádem jsme mohli naše borce a jejich soupeře snadno sledovat, protože se náš zájem soustředil jen na dvě ze šesti zápasišť.
Na závodech celkem startovalo 253 lidí v kategoriích od prvního do šestého danu, spolu s tzv. Stříbrnou sekcí – lidé nad 65 let bez rozdílu stupně. Sedmé dany měli zvláštní kategorii, o které se zmíním dále. (1.dan – 41 lidí, 2. dan – 39, 3. dan – 51, 4. dan – 38, 5. dan – 52, 6. dan – 21 a Stříbrná sekce – 11 lidí) Sedmé dany nebyly na rozpisu, takže nevím přesný počet, ale zhruba jich bylo tak 60.
Před nástupem se mohli všichni trochu rozcvičit ve velké hale, kde pak probíhal turnaj a během celých závodů byla k dispozici ještě menší tělocvična pro zahřívání.
Nastupovalo se podle kategorií – bez držitelů 7mých danů, protože někteří byli i mezi rozhodčími. Na fotce jsou to ti, co nemají před sebou stůl.
Na nástupu přednesli řeč ředitel soutěže, hlavní rozhodčí a také čestný host pan Noboru Ogura. Všichni se vyjádřili v tom smyslu, že přejí závodníkům hodně štěstí, žádné zranění a také naznačili co se ode všech očekává a co budou rozhodčí posuzovat. (precizní a plná technika, ki – ken- tai- ichi, silné ki a zanshin)
Pokud někomu neříká jméno pana Ogury nic, vzpomeňte na oficiální video ZNKR iai, či na poslední Turnaj Kendó Japonska v Kyótu (106tý), kde demonstroval ZNKR iai. (takový starší pán s knírem) – oboje je k dispozici na DVD u mě.
Byla vyhlášena jiúwaza (kata dle vlastního výběru) a shiteiwaza (určené rozhodčími) – čtyři kata volné a jedna určená (ZNKR Ropponme Morottezuki) a to pro všechny kategorie bez rozdílu. Pokud si všimnete výše nastavených požadavků, není zas taková potíž posoudit soupeře z různých škol. (teda pro rozhodčí 🙂
Pokud si někdo vybral kata ze ZNKR, pak šestá kata byla stejně na konci, bez ohledu na pořadí, ale to jsem zaznamenal jen u dvou lidí, kdy si sebevražedně vybrali desátou ;-). Zbytek předváděl své Ryúha (Musó Shinden, Musó Jikiden, Hóki Ryů a Itó Ryů)
Po nástupu předvedli rozhodčí se sedmým danem Enbu – kata stejná jako pro závodníky a poté se započal turnaj.
První tři kola se soutěžilo ve třech lidech a další pak v obvyklých dvojicích. Při hodnocení tří soutěžících používali rozhodčí praporky barev červená, bílá a modrá. Jestliže nastala situace, kdy byly nahoře všechny tři barvy, vstupoval do své role přísedící čtvrtý rozhodčí, který vzápětí zvedl svůj praporek a bylo rozhodnuto.
Z našich se na řadu dostal nejdříve pan Shigehiro Harada (5. dan), který získal bohužel jen jeden praporek proti dvěma na straně vítěze a tím také skončil jeho závodní den. Potom bědoval, že by měl více cvičit iai a ne tolik kendó – alespoň před závodama 🙂
Slečna Sató se suveréně probojovala šesti koly do finále, kde opět zvítězila na plné čáře. Podle mého názoru vítězila díky velice stabilnímu postoji a silnému zanshinu během celého zápasu. Pan Harada (ten byl mezi rozhodčími) mi toto jen potvrdil. I když udělala několik chyb, což její soupeři také, její klid a jedinečný zanshin určil vždy bezpečně jí jako vítěze. Určitě hodně pomohlo to, že s ní pan učitel vždycky po zápase probral všechny možné detaily a předvedl jak to má být. Né že by tam mával mečem a piloval její techniku, ale zaměřil se pouze na rady ohledně vnitřního rozpoložení během kata, což jen potvrdilo jeho mistrovství v předání pocitů a kvality energie.
Ptal jsem se, jak to, že může rozhodčí během zápasů radit závodníkům – na Mistrovství Evropy to není povoleno.
Prý je to jedno, ono to prý stejně nemá žádný efekt, když jeden neví co s takovou radou provést, takže to tady nikdo moc neřeší. Zřejmě je zde nestrannost rozhodčích brána jako jasná věc a nemusí se toto ošetřovat nějakým pravidlem.
Nejočekávanější událost turnaje a sice kategorie sedmých danů přišla na řadu po finálových zápasech šestých danů. Sedmé dany předváděli kata ve skupinách zhruba po patnácti lidech na dvou zápasištích. Skupin bylo celkem šest! Z každé skupiny byli vybráni čtyři, kteří postoupili do dalšího kola a z těch opět výběrem poroty vzešli čtyři lidé a ti předvedli své Enbu. Vítěz byl pouze jeden, žádná další místa. Tento pán nakonec obdržel hlavní cenu turnaje – Kogatanu od známého výrobce mečů. Podle slov pana Harady, se všichni velice tvrdě na tento turnaj připravovali, a bylo to znát. Osobně bych si nedokázal představit, jak vybrat mezi takovými perfektními výkony ten nejlepší, ale prý to nic není 🙂 (stačí mít jen trochu praxe) Pan Harada mi vysvětlil jak na to. Během Enbu je třeba zatvrdit své srdce a hodnotit chladně a bez soucitu, protože na takové úrovni nelze říct s trochou empatie, že cvičí špatně. No a poroci se prostě dívají jen na ty co jsou lepší a tak postupně vypadnou ti, co nemohou zvítězit. Porota byla vždy osmičlenná. Zapsali svá rozhodnutí a pak se jen vybrali ti s největším počtem hlasů. Tak nějak probíhají i zkoušky na osmý dan.
Po skončení kategorie sedmých danů předvedlo Enbu pět porotců (mezi nimi i pan Harada) své iai, aby bylo jasno, jak to má vypadat. No, musím říct, že z toho byli zaražení úplně všichni bez vyjímky. S ostatními jsme jenom koukali, jak lehce se dá pohybovat mečem a vůbec celým tělem. Oproti nim byli sedmé dany někde v jiném lese, jak se říká.
Během Enbu osmých danů mi došlo místo na kartě, jak už to bývá, ale nějak sem to dokázal promazat a natočit natřikrát.
Aby se trochu uvolnila nálada, po Enbu započalo rozdávání cen. Vítězové kategorií od prvního do pátého danu (i stříbrná sekce) dostali putovní pohár a jiné drobné předměty, vítěz v šestých danech získal krásnou Tsubu na meč. Vítěz v sedmých danech již zmíněnou Kogatanu.
Na závěr si vzal slovo hlavní rozhodčí soutěže a poděkoval všem za výborné výkony a nechal se slyšet, že letošní Taikai měl velice vysokou kvalitu. Upozornil na body v Morotezuki ve kterých závodníci nejvíce chybovali. Při nuki uchi seknout jedním pohybem (hitokatana), nepřešlapovat při přisunutí zadní nohy před provedením Tsuki, chúdan no kamae a bodnutí do suigetsu, no a bez fumikae to prý nejde.
Co se týče úrovně turnaje musím souhlasit, protože jsem mohl pozorovat spoustu pěkného iai a velice kvalitní shinpan. Vím, že se nedá moc srovnávat turnaj severní části japonska s mistrovstvím evropy, ale myslím, že takový poznávací výlet, jaký jsem si udělal, by snesla nejedna reprezentace z našich končin. Alesponˇ pro mě se to stalo velkou inspirací do dalšího studia a vlastního cvičení. (ostatně na to stačí pár mých fotek co dají kamarádi na web)
Během cesty domů jsme s panem Haradou probírali všechno možné o závodech a rozhodování, což pro mě byla ta nejcennější zkušenost, kterou snad dokážu zúročit na závodech, na které se chystám 19. července, kdy už budu moci fungovat také v činném rodě. (závodům předchází celodenní seminář s panem Kishimotem (8. dan hanshi), kterého máme možnost potkat na ME u nás.
Ještě několik slov k fotkám, kde jsou vidět meče jiné věci na prodej. Ten pán co je za stolem, dělá všechno sám – což zní neuvěřitelně, ale jeho meče – všechno shinkeny – no prostě nádhera. Ty meče v bedně jsou na tameshigiri. Nevím jestli třeba koshirae nekupuje jinde, ale všechno bylo velice krásně řemeslně zpracováno. Mám jeho katalog k dispozici. Další prodejce byla firma Nosyudo – jsou většinou k vidění na ME – vyfotil jsem se s panem Igarashim, kterého si určitě vybaví každý, kdo byl někdy na semináři právě na ME. Nechal jsem pozdravovat Romana Watanabeho (dříve Behro), který myslím dělá meče právě s nimi. Taky jsem hned koupil jedno iaito´, protože cenové nabídce (+bonusu futrálu a čištění) a výběru se nedalo odolat. Katalog taky u mě. No strávil jsem tam pěknou chvilku, všechno se dá prohlédnout a zkusit zasekat; no co vám budu vyprávět – jako kluk v cukrárně jsem si připadal.
Ještě pro zajímavost, všechny ostré meče jsou registrovány na polici v japonském registru zbraní viz. ten bílý papír na saya. Dokonce i iaita mají svůj vlastní průkaz, kde lze dohledat, že toto je věc vyrobená pro cvičení a kontakt na výrobce (který si napsal jméno a adresu), kdyby si to náhodou podezíravý policista chtěl ověřit. Kdyby někoho zajímala cena shinkenu, tak čepele začínají na sto tisících korun + bratru dalších třicet za koshirae. Nejdražší gendaito´ (čepel vyrobená dnes) jsem viděl za dvě stě tisíc kaček. Taky je veliká nabídka starších čepelí (Edo jidai – začátek Sho´wa), ale to jsou zase jiné cifry. Ještě se potkám s panem Igarashim a jinými výrobci na závodech, takže budu určitě nakupovat další věci za dobré ceny (zájemci napište!).
Videí jsem natočil víc, ale budou k vidění na DVD – třeba to někdo dokáže převést lépe než já a dá to na web.
Pokud by někdo chtěl vidět místní iaido´ na vlastní oči, nebo si třeba zacvičit s námi, nabízím tímto zájemcům volný pokoj v našem domě, kde momentálně bydlíme a který máme k dispozici i pro další roky. (stačí jen přijet do konce července, nebo zase jindy do Tsuruoky v provincii Yamagata)
Přeji všem pevné zdraví a hodně sil
Vladimír Hyndrák
Videa z akce:
Fukushima iaido taikai 2010 – 1 Shodan
http://www.youtube.com/watch?v=rhEqpEt01J4
Fukushima iaido taikai 2010 – 2 Godan a Rokudan semifinale
http://www.youtube.com/watch?v=ZcPgS4WpsqQ
Fukushima iaido taikai 2010 – 3 Godan a Rokudan semifinale
http://www.youtube.com/watch?v=jpnbTz1t3Bg
Fukushima iaido taikai 2010 – 4 Rukudan finale
http://www.youtube.com/watch?v=V_7hL10qn8E
Fukushima iaido taikai 2010 – 5 Nanadan Enbu – 2. kolo
http://www.youtube.com/watch?v=DgXaYAUcYxo
Fukushima iaido taikai 2010 – 6 Hachidan Enbu 1/3 – p. Harada nejvíc vlevo
http://www.youtube.com/watch?v=WYc7AW0lyRc
Fukushima iaido taikai 2010 – 7 Hachidan Enbu 2/3
http://www.youtube.com/watch?v=hRxsjMYFyIA
Fukushima iaido taikai 2010 – 8 Hachidan Enbu 3/3
http://www.youtube.com/watch?v=x2pyECVyops