V neděli 30. května jsem se byl na závodech iaidó ve městě Fukushima – hlavním městě provincie Fukushima v severním Japonsku. Tentokrát pouze jako divák a doprovod týmu Nakayama machi dojo z provincie Yamagata.
Za náš tým startovali nakonec jen dva lidé a to slečna Sató (1.dan) a pan Shigehiro Harada (5.dan – mimochodem bratr pana učitele Harady), zbytek týmu pro zranění z kendó tréninku nemohl dost dobře závodit
Tím pádem jsme mohli naše borce a jejich soupeře snadno sledovat, protože se náš zájem soustředil jen na dvě ze šesti zápasišť.
Na závodech celkem startovalo 253 lidí v kategoriích od prvního do šestého danu, spolu s tzv. Stříbrnou sekcí – lidé nad 65 let bez rozdílu stupně. Sedmé dany měli zvláštní kategorii, o které se zmíním dále. (1.dan – 41 lidí, 2. dan – 39, 3. dan – 51, 4. dan – 38, 5. dan – 52, 6. dan – 21 a Stříbrná sekce – 11 lidí) Sedmé dany nebyly na rozpisu, takže nevím přesný počet, ale zhruba jich bylo tak 60.
Před nástupem se mohli všichni trochu rozcvičit ve velké hale, kde pak probíhal turnaj a během celých závodů byla k dispozici ještě menší tělocvična pro zahřívání.
Nastupovalo se podle kategorií – bez držitelů 7mých danů, protože někteří byli i mezi rozhodčími. Na fotce jsou to ti, co nemají před sebou stůl.
Na nástupu přednesli řeč ředitel soutěže, hlavní rozhodčí a také čestný host pan Noboru Ogura. Všichni se vyjádřili v tom smyslu, že přejí závodníkům hodně štěstí, žádné zranění a také naznačili co se ode všech očekává a co budou rozhodčí posuzovat. (precizní a plná technika, ki – ken- tai- ichi, silné ki a zanshin)
Pokud někomu neříká jméno pana Ogury nic, vzpomeňte na oficiální video ZNKR iai, či na poslední Turnaj Kendó Japonska v Kyótu (106tý), kde demonstroval ZNKR iai. (takový starší pán s knírem) – oboje je k dispozici na DVD u mě.
Byla vyhlášena jiúwaza (kata dle vlastního výběru) a shiteiwaza (určené rozhodčími) – čtyři kata volné a jedna určená (ZNKR Ropponme Morottezuki) a to pro všechny kategorie bez rozdílu. Pokud si všimnete výše nastavených požadavků, není zas taková potíž posoudit soupeře z různých škol. (teda pro rozhodčí
Pokud si někdo vybral kata ze ZNKR, pak šestá kata byla stejně na konci, bez ohledu na pořadí, ale to jsem zaznamenal jen u dvou lidí, kdy si sebevražedně vybrali desátou ;-). Zbytek předváděl své Ryúha (Musó Shinden, Musó Jikiden, Hóki Ryů a Itó Ryů)
Po nástupu předvedli rozhodčí se sedmým danem Enbu – kata stejná jako pro závodníky a poté se započal turnaj.
První tři kola se soutěžilo ve třech lidech a další pak v obvyklých dvojicích. Při hodnocení tří soutěžících používali rozhodčí praporky barev červená, bílá a modrá. Jestliže nastala situace, kdy byly nahoře všechny tři barvy, vstupoval do své role přísedící čtvrtý rozhodčí, který vzápětí zvedl svůj praporek a bylo rozhodnuto.
Z našich se na řadu dostal nejdříve pan Shigehiro Harada (5. dan), který získal bohužel jen jeden praporek proti dvěma na straně vítěze a tím také skončil jeho závodní den. Potom bědoval, že by měl více cvičit iai a ne tolik kendó – alespoň před závodama
Slečna Sató se suveréně probojovala šesti koly do finále, kde opět zvítězila na plné čáře. Podle mého názoru vítězila díky velice stabilnímu postoji a silnému zanshinu během celého zápasu. Pan Harada (ten byl mezi rozhodčími) mi toto jen potvrdil. I když udělala několik chyb, což její soupeři také, její klid a jedinečný zanshin určil vždy bezpečně jí jako vítěze. Určitě hodně pomohlo to, že s ní pan učitel vždycky po zápase probral všechny možné detaily a předvedl jak to má být. Né že by tam mával mečem a piloval její techniku, ale zaměřil se pouze na rady ohledně vnitřního rozpoložení během kata, což jen potvrdilo jeho mistrovství v předání pocitů a kvality energie.
Ptal jsem se, jak to, že může rozhodčí během zápasů radit závodníkům – na Mistrovství Evropy to není povoleno.
Prý je to jedno, ono to prý stejně nemá žádný efekt, když jeden neví co s takovou radou provést, takže to tady nikdo moc neřeší. Zřejmě je zde nestrannost rozhodčích brána jako jasná věc a nemusí se toto ošetřovat nějakým pravidlem.
Nejočekávanější událost turnaje a sice kategorie sedmých danů přišla na řadu po finálových zápasech šestých danů. Sedmé dany předváděli kata ve skupinách zhruba po patnácti lidech na dvou zápasištích. Skupin bylo celkem šest! Z každé skupiny byli vybráni čtyři, kteří postoupili do dalšího kola a z těch opět výběrem poroty vzešli čtyři lidé a ti předvedli své Enbu. Vítěz byl pouze jeden, žádná další místa. Tento pán nakonec obdržel hlavní cenu turnaje – Kogatanu od známého výrobce mečů. Podle slov pana Harady, se všichni velice tvrdě na tento turnaj připravovali, a bylo to znát. Osobně bych si nedokázal představit, jak vybrat mezi takovými perfektními výkony ten nejlepší, ale prý to nic není (stačí mít jen trochu praxe) Pan Harada mi vysvětlil jak na to. Během Enbu je třeba zatvrdit své srdce a hodnotit chladně a bez soucitu, protože na takové úrovni nelze říct s trochou empatie, že cvičí špatně. No a poroci se prostě dívají jen na ty co jsou lepší a tak postupně vypadnou ti, co nemohou zvítězit. Porota byla vždy osmičlenná. Zapsali svá rozhodnutí a pak se jen vybrali ti s největším počtem hlasů. Tak nějak probíhají i zkoušky na osmý dan.
Po skončení kategorie sedmých danů předvedlo Enbu pět porotců (mezi nimi i pan Harada) své iai, aby bylo jasno, jak to má vypadat. No, musím říct, že z toho byli zaražení úplně všichni bez vyjímky. S ostatními jsme jenom koukali, jak lehce se dá pohybovat mečem a vůbec celým tělem. Oproti nim byli sedmé dany někde v jiném lese, jak se říká.
Během Enbu osmých danů mi došlo místo na kartě, jak už to bývá, ale nějak sem to dokázal promazat a natočit natřikrát.
Aby se trochu uvolnila nálada, po Enbu započalo rozdávání cen. Vítězové kategorií od prvního do pátého danu (i stříbrná sekce) dostali putovní pohár a jiné drobné předměty, vítěz v šestých danech získal krásnou Tsubu na meč. Vítěz v sedmých danech již zmíněnou Kogatanu.
Na závěr si vzal slovo hlavní rozhodčí soutěže a poděkoval všem za výborné výkony a nechal se slyšet, že letošní Taikai měl velice vysokou kvalitu. Upozornil na body v Morotezuki ve kterých závodníci nejvíce chybovali. Při nuki uchi seknout jedním pohybem (hitokatana), nepřešlapovat při přisunutí zadní nohy před provedením Tsuki, chúdan no kamae a bodnutí do suigetsu, no a bez fumikae to prý nejde.
Co se týče úrovně turnaje musím souhlasit, protože jsem mohl pozorovat spoustu pěkného iai a velice kvalitní shinpan. Vím, že se nedá moc srovnávat turnaj severní části japonska s mistrovstvím evropy, ale myslím, že takový poznávací výlet, jaký jsem si udělal, by snesla nejedna reprezentace z našich končin. Alesponˇ pro mě se to stalo velkou inspirací do dalšího studia a vlastního cvičení. (ostatně na to stačí pár mých fotek co dají kamarádi na web)
Během cesty domů jsme s panem Haradou probírali všechno možné o závodech a rozhodování, což pro mě byla ta nejcennější zkušenost, kterou snad dokážu zúročit na závodech, na které se chystám 19. července, kdy už budu moci fungovat také v činném rodě. (závodům předchází celodenní seminář s panem Kishimotem (8. dan hanshi), kterého máme možnost potkat na ME u nás.
Ještě několik slov k fotkám, kde jsou vidět meče jiné věci na prodej. Ten pán co je za stolem, dělá všechno sám – což zní neuvěřitelně, ale jeho meče – všechno shinkeny – no prostě nádhera. Ty meče v bedně jsou na tameshigiri. Nevím jestli třeba koshirae nekupuje jinde, ale všechno bylo velice krásně řemeslně zpracováno. Mám jeho katalog k dispozici. Další prodejce byla firma Nosyudo – jsou většinou k vidění na ME – vyfotil jsem se s panem Igarashim, kterého si určitě vybaví každý, kdo byl někdy na semináři právě na ME. Nechal jsem pozdravovat Romana Watanabeho (dříve Behro), který myslím dělá meče právě s nimi. Taky jsem hned koupil jedno iaito´, protože cenové nabídce (+bonusu futrálu a čištění) a výběru se nedalo odolat. Katalog taky u mě. No strávil jsem tam pěknou chvilku, všechno se dá prohlédnout a zkusit zasekat; no co vám budu vyprávět – jako kluk v cukrárně jsem si připadal.
Ještě pro zajímavost, všechny ostré meče jsou registrovány na polici v japonském registru zbraní viz. ten bílý papír na saya. Dokonce i iaita mají svůj vlastní průkaz, kde lze dohledat, že toto je věc vyrobená pro cvičení a kontakt na výrobce (který si napsal jméno a adresu), kdyby si to náhodou podezíravý policista chtěl ověřit. Kdyby někoho zajímala cena shinkenu, tak čepele začínají na sto tisících korun + bratru dalších třicet za koshirae. Nejdražší gendaito´ (čepel vyrobená dnes) jsem viděl za dvě stě tisíc kaček. Taky je veliká nabídka starších čepelí (Edo jidai – začátek Sho´wa), ale to jsou zase jiné cifry. Ještě se potkám s panem Igarashim a jinými výrobci na závodech, takže budu určitě nakupovat další věci za dobré ceny (zájemci napište!).
Videí jsem natočil víc, ale budou k vidění na DVD – třeba to někdo dokáže převést lépe než já a dá to na web.
Pokud by někdo chtěl vidět místní iaido´ na vlastní oči, nebo si třeba zacvičit s námi, nabízím tímto zájemcům volný pokoj v našem domě, kde momentálně bydlíme a který máme k dispozici i pro další roky. (stačí jen přijet do konce července, nebo zase jindy do Tsuruoky v provincii Yamagata)
Přeji všem pevné zdraví a hodně sil
Vladimír Hyndrák
Videa z akce:
Fukushima iaido taikai 2010 – 1 Shodan
http://www.youtube.com/watch?v=rhEqpEt01J4
Fukushima iaido taikai 2010 – 2 Godan a Rokudan semifinale
http://www.youtube.com/watch?v=ZcPgS4WpsqQ
Fukushima iaido taikai 2010 – 3 Godan a Rokudan semifinale
http://www.youtube.com/watch?v=jpnbTz1t3Bg
Fukushima iaido taikai 2010 – 4 Rukudan finale
http://www.youtube.com/watch?v=V_7hL10qn8E
Fukushima iaido taikai 2010 – 5 Nanadan Enbu – 2. kolo
http://www.youtube.com/watch?v=DgXaYAUcYxo
Fukushima iaido taikai 2010 – 6 Hachidan Enbu 1/3 – p. Harada nejvíc vlevo
http://www.youtube.com/watch?v=WYc7AW0lyRc
Fukushima iaido taikai 2010 – 7 Hachidan Enbu 2/3
http://www.youtube.com/watch?v=hRxsjMYFyIA
Fukushima iaido taikai 2010 – 8 Hachidan Enbu 3/3
http://www.youtube.com/watch?v=x2pyECVyops